Rozhovory

Andrej Bóna pre DAV DVA: Nebudem sa tváriť, že EU je ľavicový projekt, ale treba bojovať, aby EU slúžila svojim obyvateľom

Výzvu pre rozhovor do kultúrno-politického magazínu DAV DVA prijal Andrej Bóna, kandidát do Europarlamentu, študent Masarykovej univerzity, prekladateľ, redaktor, ľavicový a mierový aktivista. Je súčasťou komunitaristického projektu Ceres, ktorý sa venuje podpore lokálnej ekonomiky a s ktorým o. z. DAV DVA nadviazalo mediálnu spoluprácu. Na svojej stránke uvádza: „Ekonomika pro všechny, ne horní 1%. Z ekonomického růstu musí těžit všichni obyvatelé Evropy, nejenom bankéři a nadnárodní korporace.“ Andrej Bóna sa venuje sa ekologickým témam, daňovým rajom, dvojakej kvalite potravín, bytovej otázke, ale aj mnohým ďalším aktuálnym problémom ako napríklad kritika vojenskej organizácie NATO. Jeho program je zaujímavou ukážkou, ako by mala vyzerať prezentácia mladého ľavicového kandidáta. Rozhovor pripravil Mgr. Lukáš Perný.

Zdravím ťa Andrej. Všimol si na sociálnych sieťach, že česká ľavica spustila novú kampaň Nenechme to tak. Vyzerá to veľmi dobre, moderne a pútavo, vedel by si nám predstaviť bližšie o čo ide?

Letošních voleb do Evropského parlamentu se účastní i unikátní levicová kandidátka s názvem KSČM – Česká levice společně! Kromě členů Komunistické strany Čech a Moravy na ní najdete také zástupce Strany demokratického socialismuKomunistické straně československé a občanské iniciativy Ne základnám! Společná kandidátka vznikla jako způsob, jak sjednotit poměrně rozdrobenou levicovou scénu v České republice. Její pestrobarevnost ovšem není jediná pozoruhodnost – letošní radikálně levicová kandidátka patří mezi ty nejmladší v ČR vůbec. Ústředním heslem kampaně je slogan „Nenechme to tak!“ a tento název sdílí i speciální volební web a facebook. Ostatně právě sociální sítě jsou druhým hlavním pilířem této kampaně, hned za osobním kontaktem s voliči. Mikrobusy s kandidáty za KSČM – Česká levice společně! jezdí od patnáctého dubna až do voleb a během této doby navštíví každý okres v republice.

Ste jeden z mladých ľudí, ktorí sa angažujú v lavicovej politike, aké sú vaše ciele v tom, čo chcete dosiahnuť?

Jako svoje hlavní témata vnímám boj proti klimatickým změnám, daňovým rájům a proti negativnímu vlivu korporací. Ostatně všechna tato témata jsou na sebe dost blízce napojená, stačí se podívat, jaký podíl na změně klimatu a znečištění životního prostřední skrz vypouštění skleníkových plynů má stovka největších firem. Dnes víme, že právě oni mají na svědomí asi 70 % emisí. Roční úniky do daňových rájů dělají podle umírněných odhadů asi 1,4 bilionu korun ročně, přičemž na Českou republiku připadá 21 – 57 miliardami korun každý rok.

Kromě programových záležitostí ale vidím i další úkol, který můžu plnit už teď, z pozice kandidáta. Jak jste řekl, tak patřím k mladým lidem, kteří se angažují v levicové politice a upřímně, moc nás není. Svůj podíl na tom má to, že v Česku (a ostatně bych se vsadil, že na Slovensku to bude podobně) se podařilo naprosto rozbít povědomí o tom, co vůbec znamenají slova levice a pravice. To je jedna z věcí, které se pokouším měnit. Vysvětluju nejen mladým lidem, že levicová politika není projev staromilství ale naopak. A upřímně se to celkem daří. Generace lidí v mém věku a mladších vidí, že najít si vlastní bydlení nebo založit rodinu je dnes v podstatě luxus. Taky je děsí klimatická změna. Dnes je dobrá doba na prezentování ideí systémové změny. Byla by chyba toho nevyužít na úkor dělání „jenom“ normální zastupitelské politiky.

Máte nejaké ideové vzory? Aký máte postoj k súčasnej spoločnosti?

Upínání se ke vzorům nemám moc v lásce, protože tím člověk vždycky dává protivníkům munici v podobě argumetů typu: „Ale on přece (doplňte nejaktuálnější nebo notoricky známý uměle vyvolaný skandál).“ Samozřejmě ovšem na dnešní levicové scéně jsou figury, kterých si velmi vážím a pokouším se od nich leccos naučit. Určitě mezi ně bude Yanis Varoufakis, Jean-Luc Mélenchon, Jeremy Corbyn nebo Bernie Sanders. Každý z nich je pro mě inspirací, ideově nebo rétoricky.

Připadá mi čím dál očividnější, že kapitalismus začíná divočet, protože mu dochází prostor k expanzi. Po rozšíření geografickém, začal požírat i oblasti, které byly dříve vyhrazeny výhradně veřejné správě a teď už hledá zoufale každé místečko, kam může zatnout drápky. Ve Spojených státech a u některých produktů prodávaných na území EU je běžné, že zákazník už ani nevlastní celé zařízení, ale pouze hardware, software, bez kterého by svůj produkt nemohl používat pořád vlastní výrobce.

Celkově je patrné i roztříštění společnosti jako takové. To je fakt, který se bohužel ne vždy daří levici reflektovat. V podstatě jediná poměrně kompaktní třída je dnes buržoazní. Dost často se necháváme unést řešením naprosto zástupných problémů namísto vysvětlování podstaty nerovnováhy sil mezi dvěma hlavními skupinami ve společnosti. Podle mě levice musí zaujmout podstatně inkluzivnější postoj namísto ideologického purismu.

Čo presne by sa dalo podľa vás dosiahnuť v rámci ľavicových svetonázorových východísk na pôde EU?

Nebudu se tvářit, že považuji EU za levicový projekt. Tím v současné době opravdu není a ani v minulosti jím nebyla. Program KSČM – Česká levice společně! to bere v potaz, proto říkáme, že jedním z hlavních úkolů levice na půdě Evropské unie je reformovat základní smlouvy, podle kterých EU funguje. Nemůžeme se tvářit, že má smysl hrát hru, jejíž pravidla jsou od začátku nastaveny proti nám. Tohle ovšem není projev bezduchého euroskepticismu, z čehož nás někteří naši protivníci rádi obviňují. Internacionalismus je základním pilířem levice a my prosazujeme to, aby EU sloužila především všem svým obyvatelům. Trump jako své volební heslo měl „America First,“ my zase říkáme „People First.

Čo všetko sa vám už na pôde ľavicových myšlienok podarilo presadiť v praxi?

Starosta jsem nikdy nebyl, takže jsem nikde vodovod nepostavil, ale na druhou stranu jsem ho tím pádem ani nemohl ukrást. Vždycky jsem se snažil, abych pomohl lidem získat větší kontrolu nad jejich životem. To sice zní jako typicky pravicové heslo, ale není to tak. Pokud vládu nad životem lidí přebírají korporátní mološi, tak je na místě bojovat proti nim. To bylo jedno z hlavních témat mého působení v neziskovém sektoru. S několika známými jsme založili spolek Centrum regionální synergie a spolupracovali jsme s některými českými mikroregiony na posílení jejich lokálních ekonomik a osamostatnění se od vlivu silnějších hráčů na trhu.

Ako vnímať riziká novej svetovej krízy?

Tady je na místě otázka – které přesně? Troufnu si tvrdit, že ekonomická krize z roku 2008 ještě neskončila, povedlo se ji pouze na chvíli schovat. To je asi tak efektivní řešení jako schovat mrtvolu do skříně. Chvíli všechno vypadá, jakože nic, pak to začne smrdět a zanedlouho mrtvola ze skříně vypadne a nadělá ještě větší paseku než předtím. Dnes se pomalu dostáváme do fáze smradu, tlející zdechlina na nás rozhodně vykoukne do pár let. Zároveň už je v plném proudu krize klimatická. Polovina území ČR je zasažena suchem, které historicky nemá obdoby. Řada obyvatel menších měst a obcí musí řešit vyschlé studny, které byly v provozu celé generace. Zemědělci už nyní hlásí, že nás čeká neúroda. A tomuhle problému rozhodně nepřispívá to, že česká vláda do dnes neudělala žádné reálné kroky k radikální změně ekonomiky naopak ráda hraje mrtvého brouka, tváří se, jako kdybychom s tím my chudáčci nemohli nic udělat. A potom je tu samozřejmě krize společenská. Rozdělení pracující třídy na základě arbitrárních znaků do uzavřených sociálních skupin vedlo ke vzniku tribalismu, který u nás snad v historii neměl obdoby.

Ale abych nebyl jen pesimista – všechny ty dílčí krize Velké krize nám dávají možnost ukázat, kde leží jejich příčina. Dnes je očividnější než kdy jindy.

Aké je vaše životné motto?

Spíš, než motto si myslím, že mám nějaký základní set hodnot a přístupů, které jsou mi vlastní. Jak už jsem zmiňoval, tak se vždycky snažím, abych pomohl lidem, aby měli víc kontroly nad svým životem, aby o ni nepřicházeli kvůli těm silnějším. Vždycky se snažím koukat vpřed a moc se nezaobírat minulostí, protože to v dnešním diskurzu obyčejně vede jenom k prázdným debatám. Respekt k životu lidí, k přírodě. Solidarita. Zatím jsem zkrátka nenašel dobré motto, kam bych tohle všechno vtěsnal.

Ďakujeme za rozhovor.

Otázky pripravil Mgr. Lukáš Perný.

Tento rozhovor se mnou pro Dav Dva napsal Mgr. Lukáš Perný a vyšel 20.4.2019. Online ho můžete ho nalézt zde.

Sdílej a sleduj pomocí:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *