Guest Posts

Politická mládež. Existuje?

Tento článek napsal populizátor politiky, můj kolega z volební kampaně a dobrý kamarád Martin Kubeš. Jestli od něho chcete slyšet víc, určitě se podívejte na jeho web www.kubesmartin.cz. Jsem moc rád, že se mohu spolehnout na tak úžasné lidi jako je on!

Občas se zdá, že české mládeži se politika, a s ní spojená základní politická gramotnost, vyhýbá velkým obloukem. Čím to je, že v porovnání s ostatními státy EU jsme na tak mizerné úrovni? Co budí nezájem u mládeže a jak to změnit? A kdo je viníkem současného stavu? V tomto článku se na to podíváme.

Česká republika se propadá mezi členskými státy Evropské unie na samotné dno, když přijde na zájem o politiku mezi mládeží. Ta mnohdy nemá sebemenší potuchy o aktuálním dění, o tom, kdo je současný premiér, či o tom, jaké politické strany u nás existují. Natož aby věděli, jaké postoje zastávají. Jak jsme se k takovému stavu dopracovali?

Dlouhou dobu se v lidech zakořeňoval pocit, že politiku tvoří pouze politici a političky. Ti nám předkládají předem nalajnovaná rozhodnutí jako hotovou věc, kterou již nebudeme nadále měnit. Mají k tomu přeci mandát od lidu. Jenže dlouhé ruce politiky nejsou tak dlouhé, jak se jeví, a tak existují místa, na která nedosáhnou. V takových místech prostor vyplňuje občanská společnost, která „opravuje“ oblasti s nedostatečnou péčí politiků.

Ovšem i na takových místech najdeme minimální množství angažované mládeže. Politicky aktivní generace odrostla, vychovala své děti, které od politického ruchu chtěla uchránit a následně tato generace zplodila generaci naší, jež jede v zažitém nezájmu za plné podpory systémových struktur. Najdeme někde ve vzdělávacím systému komplexní koncept pro zvyšování politické gramotnosti studentů? Ne. Na gymnáziích se studenti setkají s pár hodinami politologie, které jim přinejlepším osvětlí taková fakta, jakože existuje normativní a pozitivní politologie a že máme stát. Tleskám. Jako kdyby studenti nevěděli, že máme stát. A jako kdyby studenti využili pro běžné fungování svého života, že máme normativní a pozitivní politologii. Nemluvě o středních školách, kde je situace ještě horší. Nebo dokonce o učilištích.

Školy se bojí politiky. Nevědí, jak ji vykládat. Jak o ní učit. Zcela souhlasím s tím, že škola má být apolitická. Žádné agitace, žádné sbírání hlasů pro tu či onu partaj. To ovšem neznamená, že politika samotná na školy nepatří! Škola je místo, kde se formuje světonázor lidí. Ale jak se má takový světonázor zdravě zformovat, když samo prostředí k tomu nedává dostatečně kvalitní a podnětné zázemí? Škola připravuje člověka na život. Proč ale tak významný kus života, jakým je politika, zcela opomíjí? Není tak těžké stanovit objektivní popis současně zažitých politických stran, aby studenti mohli posoudit směřování naší země. Není k hanbě učitele, když žáky obeznámí s možnostmi změny politiky i mimo volby. I předtím, než jim bude osmnáct let.

Chybí nám vůle. Bez vůle změnu neuděláme. Je ovšem otázka, zdali je pro politiky samotné politicky gramotná společnost žádaný jev. Jak těžké by pak bylo pro jisté strany získat dostatek hlasů k překonání volební klauzule. Velké množství dnešních dospělých, kteří vychovávají mou generaci nemají o hlubší porozumění politice zájem. Je to pochopitelné – práce, děti, domov. Hromada stresu a povinností, k tomu se ještě zajímat o to, co ti kravaťáci zase povídají ve sněmovně. A stejný životní postoj pak reflektují do svých dětí.

V domácnosti se ovšem tvoří základy politického přesvědčení, které je formováno nejen samotnými čistě politickými postoji, ale i dalšími vzorci chování.

Jak si má mladý člověk zformovat zdravě kritický názor na politiku, když se mu k tomu nedostává prostoru ani doma, ani ve škole? Existují snahy několika málo organizací a jedinců o osvětu, ale jaký zásah taková osvěta může mít, když se jedná o systémový problém, jehož řešení se nachází v nedohlednu?

Nabízím pár motivačních činností a změn v chování, kterými můžete mladým lidem pomoci k větší míře občanské angažovanosti. První z nich je slušnost. Nikdy nepoukazujte na věk osoby, se kterou diskutujete. Věty jako „Ty jsi příliš mladý na to, abys o tom mohl mluvit“ jsou ponižujícím, demotivujícím prvkem, který shazuje nejen osobu, se kterou diskutujete, ale i vás samotné. Ano, je to tak. Co víc si má osoba na druhém konci říct, než „Proč mi normálně neodpoví? Proč se mě akorát snaží shodit? Nemá argumenty.“ Diskutujte s mladými lidmi tak, jako kdyby to byli vaši vrstevníci. Slušně, bez urážek, bez shazování.

Respektujte názor mládeže. Stejně jako máte vy právo na názor, tak nižší věk ani v nejmenším neubírá to stejné právo i dalším lidem. Přesvědčujte, vysvětlujte, ale neshazujte a neponižujte. Jestli za vámi přijde dcera s tím, že jí je sympatická ODS, kdežto vy jste voličem sociálních demokratů, promluvte si s ní, co ji k tomu vede. Neřvěte, neříkejte že je blbá, nebanalizujte. Slova jsou mocná zbraň a mladí je vnímají mnohdy více než nůž u krku.

Poslední věcí, kterou vám mohu předat a kterou byste mohli zužitkovat je podporovat politické aktivity mladistvých. Po tom, co jste s mladými úspěšně slušně vycházeli a diskutovali, přičemž si zvládli obhájit svůj názor a pohled na věc, nezbývá již nic jiného, než i přes ideový nesouhlas zatnout zuby a popřát jim hodně štěstí. Od toho je ona podceňovaná občanská společnost, o které jsem psal na začátku textu. Nekopejte hlubší příkopy, stavte mosty. A možná budete překvapeni, kolik společných věcí najdete.

Komplexní vyřešení této problematiky, které se věnuji již tři roky by zabralo mnohem více stránek ještě delšího textu, než jsem teď sepsal. Toto jsou naprosté základy, které by měl znát každý a každý by se jich měl držet. Ke konci přidávám jeden tip pro samotné politiky, pokud to budou někteří číst.

Nebojte se cílit i na osoby, které nemají volební právo. Ukažte jim, že vám nejsou jedno. Diskutujte s nimi. Nebojte se navázat spolupráci s angažovanou mládeží. Podpořte je. Věřte mi, že na rozdíl od řadových dospělých, kteří to berou již jako standardní součást politické agitace si to mladí budou pamatovat. Protože ví, že byste to dělat nemuseli.

Sdílej a sleduj pomocí:
error

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *